Sunday, April 7, 2019

Paregorik: “Nejsem v hluku dobrovolně.”



Zvolil sis své umělecké jméno podle léku na bázi opia?
Když jsem kdysi poprvé četl Nahý oběd od opiátníka Williama S.Burroughse, tak se tam asi dvakrát mihla postava nazvaná Paregorik Kid. Když jsem pak po letech přemýšlel o jméně, napadl mě právě Paregorik, což dřív byla opiová tinktura.
Zkusil bys charakterizovat hudební projekty, na kterých se aktuálně podílíš?
Paregorik je harsh noise, Teorema je power electronics, Lionel Dixit je cokoliv. Další projekty už nejsou funkční nebo jsou skrytý. Vždycky jednou za čas vypluju s nějakou věcí, kterou jsem dělal před lety a nikdo o ní nevěděl, i když se třeba objevila na oficiálních nosičích interpretů, u kterých by mě nikdo nečekal nebo ve vydavatelstvích, o kterých nikdo ani neví. Nebo naopak ví až moc dobře. Kde, co všechno a proč – to vím jen já a tak to zůstane, dokud budu chtít. Je to taková hra.
Hrával jsi v kapele Klutz, Lionel Dixit je duo, vystupuješ i sólově. V čem se to z tvého pohledu liší? Když máš umělecký nápad, víš už od začátku, které z těles s ním bude pracovat?
Liší se to přístupem i žánrem. S Lionel Dixit nemáme žánr, ani konkrétní přístup. S dalšíma projektama to tak není, ty jsou víc ohraničený, ale i tak neomezený. V tom je krása jednočlenných “kapel”, můžeš si dělat, co chceš, když si to sám dovolíš. Což ale pro někoho může být právě to nejvíc omezující. Autocenzura atd. Blbosti! Autenticita je někde jinde.













Jak si takový nápad poznamenáš, nosíš diktafon nebo čmáráš barevnými fixy?
Dřív jsem s sebou všude tahal diktafon na mikrokazety, později na klasický kazety a ještě později digitální rekordér a nakonec mobil. Nahrál jsem desítky kazet, který mám v krabici, ani nevím kde, a spoustu hodin materiálu digitálně. Skoro nic jsem si potom neposlechl. Přestal jsem to tak dělat před několika lety. Bylo to k ničemu.
Co hudební začátky? Jaká byla cesta od power violence ke krabičkám?
To bylo naopak, Paregorik vznikl v roce 2009, je daleko starší než Klutz. Ani bych neřekl, že to byla cesta od něčeho někam. Prostě jsem dělal to, co mě zrovna bavilo. A tak to pokračuje.
U svého labelu obsedante! Prý razíš heslo “malý edice a častý výměny” + maximální využití svépomoci.
Až na pár ústřelů to tak je. DIY mě vždycky bavilo a když jsem zjistil, jak jednoduchý je mít “label”, tak mi bylo jasný, že dřív nebo pozděj to budu chtít dělat, stejně jako většinu věcí, které se mi líbí. Diletant. Výměny byly od začátku přirozená věc, jak se dostat k zajímavým věcem a zároveň ty svoje poslat dál.
Je pravda, že jsem s tebou loni vyměnila svou zavařovací sklenici s básněmi na papírcích za velmi hlučnou kazetu-trojkombinaci Paregorik/Cry of Humans/Drén. Na plastové části obalu je otisk palce, co vypadá jako lebka. Ostatně celý label má zajímavé logo v podobě utíkající postavy s obrazovkou místo hlavy. Kdo to má všechno graficky na svědomí?
To je release do releasu, většinu grafických věcí dělám já, ale tohle logo dělala Jitka Bohuňková. Rád spolupracuju na obalech se samotnýma interpretama. Kazeta s live sety o které mluvíš, je kombinovaná práce několika lidí: Vitamín aka NBDY, kterej koncert pořádal, přišel s letákem se zmiňovanou lebkou, Drén vyfotil na koncertě pár fotek na telefon, dvě z nich jsem použil na insert a titulní foto je od Matěje Hoška, který na akci fotil, Trojka aka Cry of Humans zase udělal polepky na kazety. Mě napadla věc s překrýváním textu a fotek a dal jsem tomu celkový layout. A tak někdy vznikají věci na obsedante!. A někdy zase úplně jinak.
obsedante! funguje od roku 2012. Chtěl jsi v něm zpočátku vydávat jen svoje věci? Vydavatelství má za sebou leccos, včetně hudby na počítačových disketách nebo výlety vstříc jazzu. Kterým směrem se půjde dále?
Chtěl jsem vydávat hlavně svoje věci, ale nějak se mi u toho nepovedlo zůstat. Kterým směrem půjde label dál, není možný říct, protože žádným konkrétním směrem nikdy jít neměl. Chtěl jsem dělat rozmanitý věci, podle svýho rozmanitýho vkusu. Navíc jsem pomalej, často něco dělám ve velkým časovým skluzu, takže někam směřovat, časovat nebo určovat by byla zase blbost. Mezitím si to totiž zase rozmyslím, znelíbím, budu na to kašlat a bude mi to trvat ještě dýl, jak už se několikrát stalo. Žádný plány, v tom je jistota.
Trilogie jazzu (Massola, Dead Neanderthals, Erik Jackson) byl můj hold hudbě, která mě dostala k hluku a improvizaci.
Disketu beru jako fetiš, byl jsem první, kdo v ČR na disketě vydal něco hudebního, tehdy ještě pod značkou Meziprostor. Stejně tak to bylo s 6” Lathe-cutem Klutz . Pokud vím, vydali jsme první lathe-cut v republice. Ještě, než se z toho stal styl, extravagance a manýra. Bavilo mě používat různý formáty, proto jsem taky dělal s CDr nebo kazetama. Z kazet je teď undergroundovej mainstream, pro mě to je ale nepřerušená linka od dětství do současnosti.
Co je a proč vznikl Compulsive Covenant Club?
Chtěl jsem udělat čistě hlukovej sub-label, jak zvukem, tak grafikou. Provedením jednodušší a špinavější. Teď už to je jen další přežitek mýho diletantství.
Proč dobrovolně a rád setrváš v hluku a chceš ho svou činností ještě zintenzivňovat?
Naopak, mám rád ticho, ale můj tinnitus mi ho nedopřává. Jsem v hluku nedobrovolně už od dětství a chci se o ten nepříjemnej pocit, kterej je požehnáním i prokletím, podělit a u sebe přehlušit to nedobrovolný vězení něčím, co sám chci. Chci mít hluk pod kontrolou, stejně tak jako lidi, kteří ho poslouchají na koncertě nebo z nahrávky. Je to druh manipulace – zvukové i člověčí. Ale dobrovolně v tom nejsem.


Teorema

https://bandzone.cz/lioneldixit?at=news

Wednesday, February 27, 2019

obs!31 - S.S. Electronics - The Plague Continues (Cassette Tape)



S.S. Electronics je projekt Richarda Ramireze inspirovaný nazisploitation a gay nazi tématikou. Album s anti-homofobním podtextem obsahuje 5 harsh noise / power electronics tracků. Diskografie tohoto původně texaského umělce, který funguje od devadesátých let v mnoha různých uskupeních a solo projektech (např. Black Leather Jesus, Werewolf Jerusalem, Last Rape, An Innocent Young Throat-Cutter, Fouke, Vice Wears Black Hose a velmi často také pod vlastním jménem Richard Ramirez) a spolupracuje s umělci napříč hlukovou scénou, vydá na desítky hodin poslechu. Album The Plague Continues je aktuální hlukový apel mapující svoji dobu - gay panic, fuck homophobia.

objednej přes: obsedante@email.cz
..

S.S. Electronics is a Richard Ramirez's project inspired by nazisploitation themes and gay nazis. With the message of anti-homophobia brings this album 5 harsh noise / power electronics tracks. Discogpraphy of this formely Texas artist working since the 90's under many differenct monickers and groups (like Black Leather Jesus, Werewolf Jerusalem, Last Rape, An Innocent Young Throat-Cutter, Fouke, Vice Wears Black Hose) would take tens of hours to listen. Album The Plague Continues is an actual noise call mapping it's age - gay panic, fuck homophobia.

order the tape on obsedante@email.cz


Saturday, September 29, 2018

Medvědovo psychrockové okénko XXII.: O léčivých účincích Ormus




Na české scéně se během posledních pár měsíců vyskytlo svojí povahou několik nenápadných, ale o to intenzivnějších kazetových titulů, a bylo by škoda, kdyby unikly vaší pozornosti. Proto vítejte po tisíci dnech zpět. Medvědovo psychrockové okénko se za zvuku vrzajících pantů znovu otvírá.
Jako první musí přijít na přetřes titul Negentropy od projektu Ormus, protože frekvence, s jakou se mi točí v kazeťáku, už je bezmála ubíjející. Jedná se sice o projekt zahraniční, americký, nicméně vyšel na pardubickém experimentálním labelu Obsedante!, a je to perfektní doklad jeho výtečného žánrového rozpalu. Loni zabodoval skvostným debutem Zvukem+++ dua Lionel Dixit (jehož polovičkou je Martin Šafář, který vydavatelství provozuje), pohybujícího se na vlnách noisu, free jazzu a breakcoru, což byla zároveň jedna ze zásadních desek toho roku. K nalezení jsou na Obsedante! ovšem i další žánrové kousky od noisecoru přes psychedelic rock až po kontemplační acid jazz a milovníkům extrémů a diverzity bude určitě stát za to prozkoumat jeho anály.
Nyní už k Ormus samotné, která svým názvem odkazuje k fiktivní látce údajně objevené v sedmdesátých letech, mající mocné, např. léčivé účinky. Za projektem stojí Ashley Spungin, tvrdá bubenice, kterou si české publikum vybaví především ze znamenitých koncertů dvojice Insect Ark, za oceánem je pak k vidění např. v drone metalovém blázinci Taurus. V oregonském Portlandu, kde je Ashley doma, se věnuje výrobě jedinečných elektronických instrumentů, oscilátorů, vokálních procesorů a drone generátorů. Nahrávka Negentrophy, kterou připravila pro Obsedante!, je pak v podstatě manifestem funkčnosti vlastnoručně vyrobených nástrojů. Manifest je to silný, především co se atmosféry týče. Zvonivý drone plný oscilujících zvuků, doplněný zaříkadly a až éterickými vokály nebere žádné zajatce. Build up alba je velmi hrubý a už od první skladby jsou znát silné tendence vymáchat posluchače v atmosféře, která nejvíc připomíná průlet Los Angeles budoucnosti, resp. tak jak ho známe z obou dílů Blade Runnera.

Jen zhruba půlhodinová nahrávka má sílu smrštit čas a konec přichází vždy až příliš brzo. Existuje na to jenom jeden lék – otočit kazetu a poslouchat znova. V průběhu psaní a přípravy tohohle textu jsem to tak udělal třikrát, vypil jedno kafe, potěšil se skleničkou skotské a teď se musím postavit k zásadnímu rozhodnutí: bude můj večer pokračovat sledováním videokazety Žabí teror, nebo streamem zrestaurovaného Andreje Rubleva.
Milovníci experimentální elektroniky a hypnotického invazivního dronu se rozhodovat nemusí: Negentropy je must have ve vaší sbírce. Kupujte, dokud kazety jsou, protože pokud dobře vím, tak jich moc není. A dobrá zpráva na závěr: Ormus by se měla objevit na několika českých koncertech. Za jak dlouho to bude, nevíme. Snad za týden. Snad za den. Snad za osm let.


Monday, April 30, 2018

obs!29 - Ormus - Negentropy (Cassette Tape)



První album projektu Ormus od Ashley Spungin. Vlastnoručně vyrobené oscilátory a pedály, kterými, krom svého bubnování, doprovází koncerty a nahrávky Insect Ark, zde dostávají svůj plnohodnotný prostor. Zvukový opus Negentropy je velmi atmosfericky pojatý ambient/drone - temně lazené tóny entropie jednoho z vesmírů - manipulovaná oscilace versus čarodějnictví. Kazeta také proto vychází na Hexennacht 2018.

Krátká recenze na fullmoonzine.cz - Americká krása ve městě perníku
---

First album of Ashley Spungin's solo project Ormus. Hand-bulit oscilators and synths, as you can hear then during the Insect Ark's albums and live sets, have  full-fledged space here. Sound opus Negentropy is atmospheric ambient/drone - dark tuned tones from one of the meta universe - manipulated oscillations versus witchcraft. Not just because of this is the tape released on Hexennacht 2018.

---

120Kč / 5Eur
obsedante@email.cz
Download/stream: obsedante.bandcamp.com